(aneb pár slov o kovářově bosé kobyle…)
Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že se něčemu přiučím. A tak, když jsem se dozvěděl o literárním Workshopu, neváhal jsem ani na okamžik. Měl jsem povídku, o které jsem si tehdy myslel, že není úplně nejhorší, a se kterou jsem se chtěl umístit v nějaké větší soutěži, kde by se moje jméno neztratilo a já se zapsal do podvědomí čtenářů.
Čekal jsem pár měsíců a pak to přišlo…
Vybral jsem jenom jeden příspěvek, v němž lze nalézt hodně: třeba trochu syrové upřímnosti, která může zabolet, ale je mnohem lepší než poplácávní po zádech a neupřímné “líbilo se mi to.” Těmi radami, které jsem tehdy dostal, se řídím dodnes.
Takže, milí mladí autoři, čtěte a bavte se, ale pak stejně jako já se zamyslete, kolik z toho, co tehdy bylo vytýkáno mě, děláte sami. Třeba vám tohle pomůže, abyste byli lepší a jako chytřejší se poučili z chyb cizích a ne vlastních…
Vážený Miloslave,
Půjdu hned k věci, protože předpokládám, že jste povídku do Workshopu neposlal proto, abychom ji přechválili, ale abyste se dozvěděl konkrétní věci, které byste měl zlepšit.
(Protože Vás možná některé moje “připomínky” mírně nadzvednou, nabízím Vám - jestli máte zájem - o stejně kritický pohled na mou poslední dosud nepublikovanou věc, kterou četlo zatím jen pár přátel. Stačí mě kontaktovat. A můžete mě “recipročně” taky dát co proto.)
Takže
1) zásadní věc, která mě bušila do mozku na každé stránce - hrdinové se chovají absolutně neadekvátně k dané situaci - každou následující větu v dialozích doprovázejí vřískotem, rozchechtáním, rozplakáním, krutým úsměvem, neustálým pliváním,… zkuste si ty Vaše dialogy přečíst před zrcadlem a doprovázejte je mimikou a pohyby tak, jak jste popsal. Asi budete překvapen, jaké nesvéprávné blby jste stvořil jako hrdiny. (Pokud je to však parodie, nepochopil jem to. Sorry.)
2) nepochopil jsem vaši úchylku v trojtečkách. Takhle myslím kdysi psal Eduard Martin a taky se to nedalo číst. Já používám ty zrádný trojtečky taky často, ale při každém dalším a dalším čtení svý věci si říkám, jestli by tam nestačila tečka, středník atd. U vás by se takhle dalo lehce vymlátit 80% trojteček. Věřte, že text to nedělá zajímavější, ale blbější - protože rádoby intelektuálský.
3) Konec je nezvládnutý. Pointa se nedostavila a zřejmě ještě sedí někde ve vašem PC. Bylo by dobré ji zveřejnit. Ale záměr je asi dobrej!
A teď trochu podrobněji, po maličkostech:
- stejně jako trojtečky jste si zřejmě oblíbil slovo lapka. Je to hezké slovo, ale co je moc, to je moc, celá koza do polívky, to jde o nemoc. (10x na 43 řádcích, to je síla.)
- Nevím, jak někoho může “OPĚT překvapit, jak moc takové zranění bolí”. Zřejmě byl zraněn podruhé v životě a meč si půjčil od vlastní babičky, bojovník.
- Ze str. 2 doporučuji tento test: rozřízněte si stehno (stačí kuchyňským nožem - ale nejdřív k tomu zavolejte někoho s dezinfekcí) - aby to “bolelo jako tisíc čertů” - a potom zkuste “během několika okamžiků tvrdě usnout”. Předem přeji ničím nerušený spánek.
- Plivajícího staříka bych poslal do neváhej a toč nebo jak se ta blbost jmenuj. Nejen, že zřejmě trpí neznámou plivací nemocí, ale že se ho zalekne celým krajem obávaná tlupa LAPKŮ - “ani lapkové ho nedokázali odtud vystrnadit” - já bych se taky na něj vybodl, kdyby mi furt plival na meč. Kdo to má pořád utírat.
- Doporučuji tento text poslat cestovní kanceláři, která pořádá zájezdy do Bosny: “Levá cesta je zcela bezpečná, pokud nenarazíte na Tarranovu bandu, a pravá cesta je nebezpečná.” Jako fór je to dobrý.
- Možná nejlépe je vykreslená psychopatická Arweg, typická hysterka od plotny, gratuluji - na str. 5 se píše, že ji “NIKDY NIC nevyvedlo z míry a nikdy nepodléhala emocím”. Dokonce “bývala většinou tichá.” - a teď jen cituji následující slovesa vykreslující její jednání: zavřískala, zašeptala, odfrkla si (opravdová rusovlasá kráska - to jako mrskla hlenem o zem?!), zavřískala, rozplakala se, nasupeně odešla, zasyčela, vyprskla, zavřískala, doprovodila kopancem, zavrčela… Prostě NIKDY nepodléhá emocím, je to na ní vidět - jak na Skotovi sukně.
- O Dagrosanovi už tuším psal Michael. Když už zmást čtenáře, doporučuji v textu spíše Pepa z Depa (s velkým D . jako že to je nějaká tajemná hora).
- Jo, to už píšu na str. 8 - hysterka bojovnice se nechá odstrčit, až sebou švihne o zem. To je dračice! Bestie nebezpečná! Ještě že se nezamotala do tkaniček u bot.
- Str. 11 - nemám další komentář, než to, co jsem napsal - snad ještě doplnit o edici Harlequin nebo co to je za kraviny: “Cítil její horký dech a vdechoval její opojnou vůni. Byl rád, že zemře její rukou…” Proboha Miloslave, fakt to není parodie??? Řekněte, že jo!
- Druhá půlka str. 11 - celkem dobrá atmosféra - úvoz, povalený kmen, mrtvola, poklad - a najednou zase Bohnice: Všichni byli mrtví “A teď je všechno moje,” rozchechtal se ten s tím blbým jménem (zkuste si to jméno přečíst nahlas - a jak se vlastně vyslovuje?) A zase “…ani nedoufal,” zasmál se Šakran (mě to jméno furt připomíná, když nějaký šišlavý stařík říká šakra, šakra.)
Jinak co bych ještě mohl plácnout závěrem?
Piště - a hlavně si po sobě všechno dvacetkrát přečtěte, dávejte to číst svým známým a nikdy po nich nechtějte, aby vás plácali po ramenou - to je na prd. Ať vás plácaj po zádech, až Vám vyjde nějaká dobrá věc v časáku nebo knižně - ale před tím je určitě lepší jakoukoli věc nechat projet tvrdými připomínkami.
(Kdyby Vás některé moje jízlivé poznámky štvaly, pak je to OK. Byly řečeny proto, abyste si uvědomil chyby, který jsou zbytečný - a abyste se na svůj text podíval jinak, než na bibli svatou).
Tímto Vás zdraví J.W.P.
Nu, původní verzi povídky vám číst nedám, uznejte sami, že bych se tím nadobro shodil. S novou a upravenou verzí jsem se nakonec umístil v soutěži O železnou rukavici lorda Trollslayera a díky tomu byl poprvé publikován v knize Drakobijci. Což byl první z úspěchů; první opravodvé publikování. Dalo by se říci, že díky této povídce jsem se seznámil s Michaelem Broncem (poprvé jsem ho spatřil na dřevěné bitvě Pán prstenů, kde stál na hromadou knih a každému, kdo šel zaplatit účastnický poplatek za účast v hře, knihu nabízel).
Workshop svůj účel splnil a dostal mě tam, kde jsem dnes.