O autorovi

Láska k dějinám, povzbuzená sice nedokončeným, ale zajímavým studiem na Karlově univerzitě (PedF a FF), dala vzniknout i zájmu o fantasy. Historických knih totiž v domácí knihovně bylo poskrovnu, zatímco fikce se našlo mnohem více.

V současnosti pracuji v Městské knihovně v Praze, která mě kromě jiného zásobuje nekonečným množstvím čtiva a inspirace.

První povídka mi vyšla v patnácti – shodou okolností to byla také první „skutečná“ povídka, co jsem napsal, dokončil a odvážil se někomu nabídnout. Tento úspěch byl jednoznačnou motivací, proč pokračovat. Přesto bych nyní byl rád, kdyby se na má ranná díla pozapomnělo…

Výraznějším úspěchem byli první Drakobijci (1999), kde jsem se s povídkou Žlutý drak umístil na čtvrtém místě. Od té doby víceméně pravidelně publikuji v dalších Dakobijcích (završeno hostující povídkou v desátých), Pevnosti a tu a tam někde jinde. Narazit u mě můžete například na klasické „dobrodružné fantasy“ s hlavním hrdinou Roggeveevem (Žlutý drak, Ve jménu boha, Nesnadný obchod… To jsou zejména ony ranné práce), historické fantasy (Krajina po bitvě, Děti Štěstěny, Z prázdných kronik…) nebo na Tolkienovské inspirace (CK SS, Skřeti). V poslední době je to nejvíce svět románové prvotiny (Mrtví muži netančí, Noc Šibalů, Ve Stínu Havrana, Přísahy mrtvým…).

Kromě toho píšu pro pár časopisů - v první řadě je to Pevnost a speciální edice nakladatelství RF Hobby (Krimi, Epocha speciál, Největší záhady….), v minulosti to pak byl ještě navíc Časostroj.

Když nepíšu, tak pracuju (a víc pracuju, než píšu, což je smutná bilance), buduji si pevnost hospodského povaleče, jezdím na historické akce užívat si trochu dobové atmosféry, objevuju tajemství práce se dřevem a cpu si břich dobrým jídlem, protože s plným žaludkem je svět krásnější.

Mou oblíbenou dobou je sedmnácté století (za jednu ze svých nejlepších povídek považuji „třicetiletou“ Krajinu po bitvě), oblíbenou historickou postavou Mikuláš Dačický z Heslova.
Vždy jsem tvrdil, že oblíbenou značkou piva jsou Svijany a Dačický, ale v nouzi poznáš Kozla a poslední záchranu nabízí plzeňská dvanáctka, ale rozvoj českého pivovarnictví mi v tom udělal zmatek. Takže vlastně rád ochutnám každé dobré pivo z každého dobrého malého pivovaru, nebojím se experimentovat a po pozvání na jedno (nebo víc…) případně sdělím o svém životě něco víc.
A pokud jste nesmělí, zkuste si mě najít na ksichtoknize anebo mi napsat email (roggeveev @ seznam.cz) a můžeme si popovídat i tak :-)

Praha, březen 2017