Vnitřní chronologie příběhů

Můj dvorní ilustrátor si posteskl, že vlastně neví, jak „to číst po sobě“. Inu, nejspíš má pravdu – i já se občas musím řádně zamyslet, jak to vlastně je. Nakonec jsem přišel na to, že existuje několik příběhových linií, které nezávisle běží vedle sebe.

Pro lepší orientaci ve světě snad pomůže následujících několik řádek.

Černý hvozd

Většina příběhů se odehrává v blízkosti Vysočiny, kterou ovládá Černý hvozd. Hrdinové se potýkají s násrahami tohoto kraje, který se lidem brání, a někteří mají i dost odvahy, aby se pokusili proniknout do jeho nitra a třeba ještě dál.

Na jih od černého hvozdu leží království Granice, na severu je vévodství Černoborské. Co je na západě nikdo neví, na východě pak leží mimo jiné řádový stát Paladinů a samozřejmě Císařství – svazek mnoha zemí pod nadlvádou Zlatého města. Daleký jih plný horkých pouští pak patí pohanským Korzárůnm, s nimiž Císařství čas od času válčí…

V jednotlivých příbězích se občas můžete setkat se stejnými hrdiny, ale skoro vždy jde o samostatné povídky či knihy, které na sebe navazují skutečně jen stejným prostředím.

Jak to celé vznikalo

Vycházel jsem hodně, ač by to mohlo někoho děsit, z učebnic dějepisu. Vzal příběhy, vzal lidi, a pokusil se je postavit do trochu jiných situací. Jedna povídka byla obviněna z toho, že to není fantasy, ale historie. Přesto bohové chodí po zemi, Smrt je nádhernou milenkou a brány podsvětí se mohou otevřít i obyčejným lidem.

Základ tohoto světa vznikl díky povídce Mrtví muži netančí, která byla ještě na pomezí univerzálního fantasy světa bez hranic, který jsem používal dříve, a světa černého hvozdu. Zůstalo pár motivů (právě Černý hvozd, Kozí hrádek, postava starého hejtmana…). Postupem času se svět ustálil – i díky tomu, jak jsem si rozšiřoval historické znalosti a jak jsem se dokázal ubránit vlivu všech Eddingsů s Sapkowských.  Takže po několika letech se svět ustálil takový, jaký je…

Pomyslným zauzlením celé této tvorby je i kniha Mrtví muži netančí, jejíž hrdinové otevírají jedno z mnoha tajemství: co se skrývá v nitru Černého hvozdu… Z původní povídky zůstala jedna jediná stránka (navíc stejně přepsaná) a motiv poslů paní Smrti – osud (a paní Smrt) tomu nakonec chtěl, že z toho vznikl příběh rozsáhlejší a hlavně úplně jiný :-)

Kozí hrádek

Kozí hrádek se objevil jako první a to mu přineslo pomyslné prvenství a důležitost v tomto světě. Tvrz s nevelkým městečkem leží na břehu Bělavy a úkolem hejtmana, který zde sídlí, je dbát na bezpečnost kraje a ochraňovat zemskou stezku.
Můžete se zde setkat s různými postavami, kdy v popředí jsou samozřejmě hejtmanové (ten starý, jehož život pohasíná na počátku Stínu černého hvozdu; i ten mladý, který je díky tomu vržen do mnohých událostí).

Co přináší bouře (přepracovaná verze povídky Mrtví muži netančí)
Noc šibalů
Proč mrtví nepláíčou
Stín černého hvozdu
Stříbrná spravedlnost
Ztracená jména

Paví jezdci

Příběhy, jež se vztahují k postavě Jana z Dornu a jeho mužům. Celý cyklus by měl končit (nikoli definitivně) akčně-detektivní románem odehrávajícím se ve Stínavě, kde Paví jezdci nahradili Lotharovu Červenou kumpanii, jejíž zánik je popisován ve Stínu Černého hvozdu. Ke Stínavě již existují obsáhlé poznámky a několik desítek popsaných stránek, ale aby byl co nejlepší, je potřeba jej nechat ještě trochu uzrát.
Janův příběh začíná přibližně ve stejné době jako Richardův, chystaný závěrečná Stínava proběhne zřejmě dva nebo tři roky poté…

Ve stínu Havrana
Přísahy mrtvým
Právo pustiny
Za Hadím údolím
Chystaných „Sedm klíčů”

Odhalená tajemství Černého hvozdu

Tahle minisérie se věnuje Černému hvozdu intenzivněji - už není jen kulisou, ale je i jedním z hlavních motivů příběhu. S jedním malým prequelem jde o volnou trilogii (tím je míněno, že i když jednotlivé knihy obsahují zcela samostatné příběhy, dohromady to dá ještě jeden příběh hlavní). Zároveň se tato série prolíná s jinými, takže například druhý díl patří i do oddílu “Kozí hrádek”. Ať žije matení čtenářů a recenzentů :-)

Krauka
Mrtví muži netančí
Chystaný “Když se pohne les”
Chystaní “Železní páni”

 

 

Hlavní postavy světa (aneb ti, s nimiž se možná setkáte častěji)

Nebojte se, nevyjmenuji zde všechny. Najdete zde zejména ty, kteří přecházejí z příběhu do příběhu, z povídky do povídky; kteří jsou sice většinou vedlejšími postavami, ale jsou svědky mnohých událostí. A rozhodně patří k mým oblíbencům, protože jinak by jim osud nebyl tak „příznivě“ nakloněn…

Jan z Dornu – rytíř, velitel Pavích jezdců. Ti jsou pro něj vším a jejich čest je i ctí jeho. Pro čistý štít je schopen prolít krev mnohých, protože krvavé šmouhy jsou lepší než šmouhy na duši. Jan se objevil téměř náhodou a vlastně ani neměl ve své kariéře pokračovat – ale nějak se uchytil. Nejspíš za to můžou i jeho muži: snědý zástupce Zjed (bývalý velitel Svinibrodské hlídky), Malý Petr, Martin Mlíčňák, Obřík. Mezi zajímavé postavy patří Viktor Pírko – osud zatím nerozhodl, zda se k Pavím jezdcům přidá nebo nikoliv…

Richard z Havraního vrchu – též zvaný z Nemanic, hejtman na Kozím hrádku. Jmen má příliš mnoho, proto se dá očekávat, že si časem nechá říkat pouze „hejtman“ po vzoru svého předchůdce. Cesta k úřadu nebyla snadná – vedla skrz válečná pole i smrt některých blízkých. Nepatřil k velkým hrdinům, než si jej osud vybral. A ani potom není bláznem, který by nasazoval krk jenom proto, aby se o něm vyprávělo.

Terenc – tajemný muž, s nejlepšími lety dávno za sebou, a s věrností, kterou by mu mohl kdekdo závidět. Jeho tajemství znají jen někteří; je ve službách hejtmana z Kozího hrádku. Má známosti na místech, kam mnozí nedosáhnou, přátelí s vévody a knížaty, ale přitom nemá víc než zbroj a meč, který je ochoten kdykoliv pozvednout na obranu království.

Mikoláš ze Stínavy – šedivý stařec, který jako jeden z mála objevuje jak ve společnosti Richarda, tak ve společnosti Jana. Nepatří mezi „velké“ hrdiny, ale mezi mé oblíbené. V mládí hýřil, sváděl děvky a tropil si ze svých sousedů nědky i kruté žerty, avšak ve stáří konečně jeho horká krev vychladla a on se vrhl na sepisování rodinné kroniky: „Kronika velmi pěkná o městě Stínavě“.

Vilém ze Skřekova – významný granický šlechtic, jeden z důvěrníků krále. Býval pověřen mnohými delikátními úkoly, několikrát velel granickému vojsku. Stal se také velitelem pětisethlavého vojska, s nímž po boku císařských táhl do země Korzárů, aby se postavil odvěkému nepříteli. Má jediného syna Petra.

Meyrink – nešťastná postava. Býval vrchním lovčím, ale o práci přišel – a od té doby to s ním jde z kopce. Po jakési podivné výpravě do nitra Černého hvozdu vyprávěl podivné historky (prý cosi o dracích, ale na ty nikdo nevěří). Asi půl roku nato se ze Stínavy, kde přebýval, ztratil nadobro.

Rytíř Zdeněk, hejtman z Kozího hrádku – v příbězích se objevuje už jako starý muž, s pupkem a začínající pleší. Stáří na něj doléhá a starostí je stále mnoho. Právo a pořádek – i když, jak se ukáže, i tady platí ono známé pořekadlo o kovářově kobyle.

Mistr Bůček – kulaťoučký krčmář, jehož krčma patří k nejlepším na Kozím hrádku. Možná ne mezi největší, ale jeho pivo patří k nejlepším a starý Záviš mu vozí jedinečnou kořalku ze Svinibrodu (a jenom s tou se dá přežít dlouhá krutá zima, aniž by člověk klesl na duchu).

Kníže Nastrag – velký pán, jeden z těch, kteří stojí v blízkosti krále. Spravuje své území někdy i na úkor království, ale nikdy by se nepřipojil ke zrádcům. Jeho sídlo, hrad Nastrag, je pevností, která chrání zemi před severním sousedem.

Král Dobrohost – v příbězích se setkáváme většinou pouze s ním, přestože tak není řečeno vždy. Je mladý, miluje nadevše lov, ale uvědomuje si své místo (na rozdíl od jeho otce, pro něhož patřil lov k jediné starosti).