Ran Uchvatitelka byla bezesporu jednou z největších osobností své doby a její povstání patří k zlomovým okamžikům dějin císařství, ale i zemí s ním sousedicích. Zatím nejvíc se o Ran mluvilo ve Stínu Černého hvozdu, ale stejně jako Korzárské války, i o jejím povstání bude řeč ještě mnohokrát.
Toto vypravování je zpracováno na základe pamětí Siegfrieda von Karachme a letopisů Zlatého města.
Měla mnoho jmen a zemi nic dobrého nepřinesla. Ran Uchvatitelka. Ran Ničitelka.
Její příběh začíná v okamžiku, kdy kvůli další válce s Korzáry byl císař nucen zavést zvláštní daň, aby měl z čeho zaplatit vojsko. Na severu země se setkal s odporem svobodných klanů z horských zemí, které do svazku císařství přijal teprve nedávno. Nutno říci, že císařství získalo tyto země krvavou cestou a sounáležitost s císařstvím mezi horaly v žádném případě přehnaně nebujela.
Ran se tohoto povstání účastnila, po boku horalského vůdce, jako jeho milenka a ačkoliv to tehdy nikdo netušil, i jako jeho učeň. Císařští samozřejmě povstání krvavě potlačili, avšak jí nechali žít. Vévodové a velcí páni se nedomnívali, že by to děvče mohlo být důležité. Poprava vůdce povstání jí tak otevřela cestu k moci. Z požehnání císaře…
Po několika letech se povstání rozhořelo nanovo. Tentokrát Ran již stála v jeho čele. Říkala si Ran Osvoboditelka a ve jménu své pravdy bořila jedno město za druhým. Nikdo ji nedokázal zastavit, ani všemocná Gilda čarodějů, ani neméně mocný Řád paladinů.
Země byla uvržena do zmatků, císař ztratil velké počty nejvěrnějších mužů, ztrácel kontrolu nad svou vlastní zemí. Ran Uchvatitelka hrozila, že dobude samotné Zlaté město a učiní z císařství minulost.
Jaké byly její důvody? Osvobození od císařovy nadvlády. Zastavení krutovlády. Svoboda. Dokázala strhnout davy, které v jejím jménu zabíjeli císařské úředníky, šlechtu, boháče a nakonec každého, kdo jim přišel pod ruku.
Tvrdí se, že zpočátku možná skutečně chtěla svobodu, ale ke konci povstání se stala sama jeho obětí. Osud jí vláčel sem a tam a ona již nemohla ovlivnit zhola nic.
Tehdy se císařské tajné službě podařilo ji zajmout. V řetězech ji odvlekli do Zlatého města a císař přichystal velikou popravu. Přišly tisíce lidí. Všichni chtěli vidět, jak Ran Ničitelka zemře. Všichni chtěli klid. Jenže jí se podařilo utéci a zmizet kdesi v horách.
Opět tekla krev a hořely města, s jejím jménem na rtech a slzami v očích umíraly děti a pro svobodu, kterou hlásala, se do okovů dostaly tisíce a tisíce lidí.
Tato druhá fáze povstání ale neměla dlouhého trvání. Nakonec ji dostihli nejlepší císařovi vrahové a do Zlatého města už přivezli jenom její hlavu.
Ještě několik let po její smrti se našli její následovníci, kteří se pokusili poměr sil zvrátit, ale již nikdy nešlo o vážnou hrozbu, kterou by nedokázala zastavit císařská těžká jízda.
Výsledkem povstání Ran Uchvatitelky však byla rozvrácená říše. Tisíce poddaných přišlo o životy, tisíce o střechu nad hlavou. Následoval hladomor a selské bouře a řada dalších nepokojů, moc císařství uvadla. Následná další válka s korzáry potom tento rozklad jenom uspíšila.