Operace Antropoid: Nevinný románek v ceně 300 lidských životů

 Článek vyšel 8.2.2023 v časopise Epocha speciál: “88 nejslavnějších atentátů v dějinách rozbouřeného světa” vydaného nakladatelstvím RF-Hobby. Uveřejněno s laskavým svolením redakce. 

 

Tichá jarní noc. Hvězdy na obloze se odrážejí na hladině nevelkého rybníka. Krajinou zní skřehotání žab. Vzápětí je přehluší rachot motorů. Železné stvůry s černými kříži na bocích, podmračení mužové se znaky SS na přilbách. Obci Lidice zbývá několik posledních hodin; pak má navždy zmizet z mapy.

Příběh atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Tristana Eugena Heydricha (1904–1942) je příběhem s několika dějovými liniemi. V prvním plánu stojí oběť a její osudy. V druhém jsou hrdinové tohoto aktu, čtyři odvážní českoslovenští parašutisté. A jak už to u velkých příběhů bývá, v pozadí stojí politická intrika a plány v plánech jiných plánů. Začněme tedy spolu splétat jednotlivé osudy až k závěrečnému krvavému vyvrcholení.

Sabotér i legionář

Prásk! Hlasitá rána je slyšet několik kilometrů daleko. Trenčínská továrna na výrobu bojových látek je zachvácena plamenem. Velké množství materiálu nenávratně zmizelo. A také se vytratil skladník. Ten v noci 6. června 1939 tajně překračuje slovensko-polskou hranici. Když později dorazí do Krakova, nechá se zapsat do československé bojové skupiny pod jménem Jozef Gabčík (1912–1942). Po napadení Polska v září téhož roku prchá před postupujícími nepřáteli do Polska a v cizinecké legii bojuje dál. Poté, co němečtí vojáci pochodují Paříží pod vítězným obloukem, zamíří raději do Anglie.

 Zrádce a zbabělec?

Do exilu po roce 1938 neutíkají pouze obyčejní lidé, ale i velká řada těch „důležitých“. Pod taktovkou exprezidenta Edvarda Beneše (1884–1948) vzniká exilová vláda. Jeho pověst je značně pošramocena – místo boje se podle mnohých „zbaběle“ rozhoduje pro kapitulaci a útěk. Ani u spojenců nebude příliš úspěšný. Aby exilová vláda získala pozornost západních vlád, je potřeba něco udělat. V tento okamžik se spojí cesty prvních hrdinů…

 S návratem se nepočítá

Vize je jasná – aby spojenci přestali vnímat Protektorát jako součást německé říše, je třeba zapojit se aktivně do bojů proti společnému nepříteli. Je potřeba jasně ukázat, na jaké straně ta malá problémová zemička v srdci Evropy stojí. To je úkol pro Jozefa Gabčíka, který k ruce dostává Jana Kubiše (1913–1942). Oba jsou v naprostém utajení přesunuti na tajnou základnu ve Skotsku, kde své zkušenosti získávají i slavné jednotky commandos. Akce, kterou mají v Protektorátu provést, dostane název Operace Anthropoid a její cíl znají pouze čtyři lidé! „S vaším návratem se nepočítá,“ zdůrazňují hrdinům ve Skotku. Necouvne ani jeden.

 Skvělý otec, milovník hudby

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich je milující otec tří dětí, věrný manžel a milovník vážné hudby. Jenže na druhou stranu je i třetím mužem Třetí říše, úzce spolupracuje s mužem číslo jedna, Adolfem Hitlerem (1889–1945). S mužem číslo dvě, Heinrichem Himmlerem (1900–1945), jej pro změnu pojí přátelství. Na výložkách esesácké uniformy nosí výložky druhé nejvyšší šarže z řad SS (SS-Obergruppenführer). Mimoto je také generálem policie, ale toho času zejména zastává úřad říšského protektora pro české země, tak zvaného Protektorátu Čechy a Morava. Jeho automobil nese protekční poznávací značku SS-3. On sám nechvalně prosluje coby hlavní architekt konečného řešení židovské otázky. Roku 1942 předsedá konferenci ve Wansee, jejímž výsledkem jsou miliony mrtvých v pecích koncentračních táborů!

 Heydrich musí z kola ven

K úspěchu operace Anthropoid je zapotřebí zabít někoho důležitého. Na seznamu se tak kromě zastupujícího říšského protektora objevuje velitel policie a říšský sekretář protektorátu Karl Hermann Frank (1898–1946) i ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec (1893–1945). Poslední jméno ale ze seznamu záhy mizí, protože jej na západě nikdo nezná. Gabčík s Kubišem dostanou na výběr, koho se chtějí zbavit – zvolí si „větší zvíře“. V té chvíli Beneš nepochybuje, že pokud se atentát zdaří, na Čechoslováky dopadne tvrdá ruka nacistů. Přesto dává plánu zelenou. Dobro většiny převládá nad dobrem menšiny nebo jednotlivce.

 Věřit zlým znamením?

Těsně před koncem roku 1941 jsou Gabčík s Kubišem vysazeni na území Protektorátu. Konečně se vracejí domů! Díky navigačnímu omylu jsou ale parašutisté vyhozeni z letadla téměř o sto kilometrů jinde. Místo vesničky Ejpovice poblíž Plzně se ocitají poblíž Prahy v Nehvizdech. Přistávají na místním hřbitově, a aby těch zlých znamení nebylo málo, Jozef Gabčík při dopadu bolestivě vyjekne. „Co se děje?“, šeptá do mrazivé noci Kubiš. „Noha,“ zní odpověď. „Můžeš chodit?“ Může, s obtížemi, ale může. Oba muži schovají vybavení a vydají se k Plzni, kde mají kontakty.

 Půl roku zahálky

Díky kontaktům se dostávají do hlavního města. Příprava se nakonec protáhne na půl roku. Původní plán provést atentát v blízkosti Heydrichova sídla v Panenských Břežanech brzy oba zavrhují – dům je střežen a není téměř šance na úspěch. Vybírají náhradní místo – křižovatku ulic V Holešovičkách a Zenklova v pražských Kobylisech. Automobil, který touto trasou projíždí, musí kvůli prudké zatáčce zpomalit. A navíc je daleko od všech kasáren a policejních stanic. Je tedy rozhodnuto! Vše vypadá na první pohled jednoduše: Až automobil zpomalí, Gabčík vystřelí z britského samopalu značky Sten a Heydrich zemře. Kdyby se něco pokazilo, v záloze je Kubiš s ručně upraveným protitankovým granátem.

 Poslední polibek

Ráno 27. května 1942 je krásné a teplé. Reinhard Heydrich snídá pečivo a popíjí kávu. Před desátou hodinou políbí manželku, loučí se s dětmi a vyráží na ruzyňské letiště, odkud chce letět za Hitlerem. Slunce mezitím vystoupá vysoko na oblohu a Heydrich se proto rozhodne cestovat v kabrioletu značky Mercedes, proti předpisům bez pancéřování, a užít si krásného teplého dne. Sebevědomý politik vzápětí porušuje další předpis: Na cestu se vydává sám, bez vojenského doprovodu. Zdánlivě dokonale připravená scéna. Akce nemůže nevyjít!

 Exploze v zatáčce

Jakmile se vozidlo objeví v zatáčce, k činu se připravuje Gabčík. Vykročí vpřed, zpod pláště vyjme krátký útočný samopal. Zbraň ale selže! V osudný okamžik rána nevyjde a auto Gabčíka míjí. Heydrich ale vydává povel zastavit, aby útočníka zadržel – další porušení předpisů a zároveň osudová chyba! V ten okamžik se dává do pohybu i Kubiš. Napřáhne se a hodí na automobil granát. Ten nedoletí a vybouchne poblíž zadní pneumatiky. Ozve se hromová rána. Výbuch je tak silný, že se vysypou okna z tramvaje, která zrovna projíždí kolem, i z oken některých domů. Kubiše střepiny zasahují do obličeje, Heydrich jich schytá také několik. Vstává z vozidla a vybíhá za prchajícími atentátníky, v ruce pistoli. Ale po pár krocích se vrací – jednak zjistí, že ve zbrani nemá zásobník, jednak mu není nejlíp. S bolestmi usedá zpět na sedadlo svého vozu.

 Strach v duších odvážných

Lidé, kteří se vzápětí po výbuchu hrnou z tramvaje, nyní stojí v uctivém kruhu. Kubiš i Gabčík se skrze dav proderou. Jiní shánějí pro raněného masového vraha pomoc. Zatímco Kubiš uhání na ukradeném kole do dálky, Gabčík, který je pronásledován řidičem a Heydrichovým osobním strážcem v jednom, Johannesem Kleinem, se pokusí skrýt v řeznickém obchodě. Majitel jej ovšem prozradí! Po krátké přestřelce, kdy řidiče zasáhne do nohy, opět prchá. A co okolní Češi, pro které se naši dva hrdinové obětují? Až na pár výjimek projevují vůči atentátníkům minimálně pokryteckou lhostejnost, někteří se je dokonce snaží chytit!

 Když chybí německý specialista

Na korbě dodávky je Heydrich odvezen do nemocnice. Přestože se zdá, že při výbuchu neutržil vážnějších zranění, lékařská prohlídka ukáže pravý opak: Zlomená žebra, poškozená slezina, natržená bránice. Když se jej pokouší odvézt na operační sál, dožaduje se specialistů z Berlína. Na to není čas. Po krátkém přesvědčování jej operují čeští doktoři. Jenže 3. června upadá Heydrich do kómatu, z něhož se již neprobere. O den později, ve 4:30 ráno, umírá. Operace Anthropoid je zdánlivě u konce, cíl mrtev a zadání splněno. Jenže konec jednoho příběhu otevírá řadu dalších, které s tím prvním úzce souvisejí.

 Hrdinové poslední kulky

Atentát vzbudí okamžitou odezvu. Je vyhlášeno stanné právo, na výsadkáře je vypsána odměna milión říšských marek. Jsou popravování ti, kteří s Heydrichovou vraždou souhlasí – za čtyři měsíce tak životem zaplatí 252 lidí! Teror trvá přibližně 14dní, pak jsou výsadkáři objeveni v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje poblíž Karlova náměstí v Praze. Odmítají se vzdát a nakonec jsou na pomoc přivoláni hasiči, kteří se kryptu rozhodnou zatopit. Němci se snaží prorazit dovnitř, ale bezvýsledně. Poslední kulku si výsadkáři nechávají pro sebe.

 Už se neuvidíme

„Drahá Aničko! Promiň, že píši tak pozdě. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“ Dopis s tímto textem se do rukou Gestapa dostává jen den po atentátu. Anna Marusczáková při výslechu prozradí, že její tajemný milenec, jehož pravou identitu ani nezná, ji požádal, aby rodině Horákových z Lidic vyřídila pozdravy. Následují výslechy, zatčení a razie – Horákovi mají totiž syna v československém vojsku v Anglii!

Utajená pravda z výslechů

Zatímco v temných místnostech gestapáci zjišťují, že ženatý milenec hledal jenom efektivní a romantickou výmluvu, jak vztah ukončit, příliš aktivní K. H. Frank se ujímá iniciativy s nadějí, že konečně povýší. Píše Hitlerovi a žádá exemplární trest pro celé Lidice. A dostává souhlas: 9. června jsou Lidice obklíčeny jednotkami SS. Během noci jsou obyvatelé vyvedeni z domů – ženy s dětmi jsou odvedeny do koncentračních táborů, několik vybraných dětí dáno na převýchovu a všech 173 mužů popraveno! Nejmladšímu je teprve 14 a nejstaršímu 84 let…

 Československo na straně vítězů

Lidice jsou v průběhu několika týdnů naprosto vymazány z mapy. Jen dva týdny poté potká stejný osud i obec Ležáky na Chrudimsku. Brutální nacistická odveta zvedne v západních zemích vlnu odporu. Beneš díky těmto obětem nakonec dosáhne svého – Mnichovská dohoda je prohlášena za neplatnou a Československo se dostává na stranu vítězů. A navíc: Gabčík s Kubišem mají na svědomí jediný atentát na vysoce postaveného důstojníka Třetí říše, který se podaří!

______________________________________

Plejáda atentátů na Adolfa Hitlera: Proč žádný z nich nevyjde?

(Tento přehled vznikl jako doplňující část k článku. Původně s alternativním názvem „Adolf Hitler o síle 4,6 kočky: uniká 42 atentátům, aby život skončil vlastní rukou“, který nakonec neprošel.)
Německý kancléř s pravomocí diktátora, Adolf Hitler, je od počátku trnem v několika oku skupin i jednotlivců. Není pravda, že by se jej nepokusil nikdo odstranit. Naopak. Pokusů bylo pravděpodobně až 42! Historickou záhadou dodnes zůstává, jak mohla plejáda atentátů na jeho osobu selhat… 

• V roce 1932 kdosi otráví jídlo v berlínském hotelu Kaiserhof – jenže Hitler, zanícený vegetarián, se stravuje střídmě, a tak je tento pokus již v samém počátku odsouzen k neúspěchu.
• Mladý atentátník David Frankfurter (1909–1982), student medicíny židovského původu, čeká na Hitlera s revolverem v kapse tak dlouho, až frustrovaně odjíždí do Švýcarska, kde roku 1936 zastřelí tamního vůdce nacistů Wilhelma Gustloffa (1895–1936).
• Během Norimberského projevu na sjezdu NSDAP míří do Hitlerovy blízkosti aktovka nacpaná třaskavinou. Ale poslíček je včas odchycen a strůjce pokusu Helmut Hirsch (1916–1937) je zatčen a popraven.
• I duševně nemocní tuší, že s Hitlerem není něco v pořádku. Jednomu z nich – Josefu Thomasovi – se s nabitou pistolí podaří dostat téměř do Hitlerovy pracovny. Ale na dveře už nezaklepe, ochranka ho zadrží.
• Další bombový útok je v plánu v berlínském Sportpalastu – jeho strůjce, neznámý zklamaný příslušník SS, se ovšem natolik rozruší, že musí odběhnout na toaletu. Než stihne vykonat potřebu, omylem je zamčen a prošvihne tak celý Hitlerův projev. Bomba tedy odpálena není.
• Další skupina má v plánu zaútočit na vůdce v okamžiku, kdy vydá rozkaz k útoku na Československo. Benešova kapitulace tento plán překazí a skupina se rozpadá.
• Švýcarský student Maurice Bavaud (1916–1941) se pokusí Hitlera zastřelit během projevu 9. listopadu 1938, ale je davem zatlačen mimo dostřel. Dopaden je čirou náhodou, protože si v tramvaji necvakne lístek.
• Při setkání se starými bojovníky NSDAP v sále mnichovské pivnice 8. listopadu 1939 uniká Hitler jenom díky tomu, že zcela výjimečně přijde včas a svůj projev ukončí o 30 minut dřív. Bomba exploduje ve 21:20 – ale to je už vůdce 13 minut z místa pryč. Místo Hitlera tak zahyne sedm „starých bojovníků NSDAP“.
• Nejznámější atentát se odehraje 20. července 1944. Jeho hlavním aktérem je plukovník Claus von Stauffenberg (1907–1944) ve Vlčím doupěti. Jde o vůdcův hlavní stan – patrně nejstřeženější místo v Hitlerově říši.
• Do jednacího sálu vchází s aktovku s výbušninou. Původně chce použít bomby dvě, ale je vyrušen a nemá čas aktovku naplnit úplně. Bombu položí k noze stolu blízko místa, kde stojí vůdce. Vzápětí pod záminkou telefonu bunkr opouští a prchá do bezpečí.
• Nešťastnou náhodou ovšem jeden z důstojníků tašku zasune pod těžký dubový stůl. Když bomba vybuchne, je Hitler jako zázrakem zachráněn: Má jen protržený ušní bubínek a několik povrchních zranění od třísek z podlahy.
• Mezitím se Stauffenberg pokouší o státní převrat (plán nese název operace Valkýra). Ale plán se nevydaří a strůjce atentátu končí na popravišti. Spolu s ním o život přijde dalších bezmála 5000 osob.



• Hitler se cítí vyvolený prozřetelností. Fakt, že tento atentát přežije, jej povzbudí k dalšímu boji a s vírou ve šťastný konec odmítá kapitulaci. Berlín je potřeba dobít skutečně ulici za ulicí.
• O poslední atentát se údajně pokouší Hitlerův ministr zbrojního průmyslu Albert Speer (1905–1981), když do vzduchotechniky Hitlerova bunkru má vehnat jedovatý plyn. Ale ani tento pokus se nedaří. Ale stejně tak je možné, že jde pouze o Speerovu smyšlenou historku, aby se vyhnul poválečnému soudu.
• Smrt si nakonec Hitler přivodí sám – možná i díky tomu, že unikl tolika atentátům, neponechá nic náhodě a pojistí se raději dvakrát: 30. dubna 1945 rozkousne kyanidovou kapsli a než začne jed působit, střelí se do hlavy.

  

Pro více článků a podrobnější informace o tomto dílu Epochy speciál je možné kliknout sem.

Fotografie pochází z Deutsches Bundesarchiv (German Federal Archive).