Prostě náhoda

proste_nahoda
Občas se objeví něco, co mi udělá radost. Snažím se, aby té radosti bylo co nejvíc, a pokud možno, tak třeba i v práci. Jednou takovou radostí byla literání dílna Mistři písmen, učni slov. Minulý čas je správně, protože nedostatek času mi zabránil se začínajícím autorům plně věnovat a tak jsem radši přenechal žezlo aktivnějším. A to je ideální příležitost pro krátké bilancování…

 

Řečí čísel dílnou prošlo něco málo přes sto účastníků v patnácti skupinách, s každou skupinou jsem strávil půl roku a dohromady to dalo přes 220 hodin čistého času. K tomu samozřejmě samostatné přednáško-workshopy a setkání, několik zajímavých aktivit (se spisovateli jsme se učili jezdit na koních, na střelnici nám instruktor vysěvtloval, že za dveřmi auta se krýt nemáme a dvakrát jsme v kostýmech vyrazili na cestu do středověku pro autentické zážitky).

A samozřejmě tu je i psaní samotné. Nikdy bych si netroufl tvrdit, že jsem někoho naučil psát. Kdepak. Ti lidé se to naučili sami. Jen některé jsme společně s ostatními postrčili správným směrem. Jiným jsme dodali odvahu to zkoušet. Píši v množném čísle, protože vždy šlo o práci týmovou, o práci celé skupiny.

Můžete totiž vymyslet tisíc zaručených postupů, jak rozhýbat svou kreativitu, ale psaní jako takové je vždy niternou záležitostí. Možná tím nejdůležitějším a nejpřínosnějším nebyly konkrétní rady jak psát, ale možnost potkat jiné lidi, ať už začínající nebo zkušené, a popovídat si s nimi – a utovřit si vlastní názor na psaní.

Každopádně mi vždycky udělalo radsot, když někteří z autorů, kteří dílnou prošli, někde uspěli, něco jim vyšlo, někde vyhráli. Zvlášť, když to třeba bylo i na základě našich setkání. Cítil jsem se pokaždé v takový okamžik stejně hrdě, jako kdyby mi vyšla vlastní věc… No, a od toho byl jen krůček k vydání povídkové antologie, která nemá jiného významu a jiného pojítka, než že jde o práce lidí z Mistrů písmen.

Plán byl dlouhodobý, a jak to tak bývá, nedostatek času se stal hroznou metlou. Až nakonec se mi povedlo to, co mi jde nejlíp – přehodit práci na někoho jiného. Zuzka Hartmannová je účastnicí druhého kola workshopů a shodou okolností nastoupila nedávno do knihovny jako redaktora v našem oddělení digitalizace. Takže si tu knihu mohla vypiplat od počátku do konce. A dokázala vyrobit moc hezkou záležitost.

Velmi snadno, a zadarmo, se k ní můžete dostat i vy na tomto odkazu.

Něco víc si o téhle knížce můžete přečíst i na stránkách Sardenu.

Zakončit to musím jednou jedinou větou: všichni autoři, kteří do této knihy přispěli, mají můj velký obdiv a velký dík. Protože i díky nim a díky téhle knížce se ukazuje, že těch několik let s Mistry písmen, učni slov mělo svůj velký smysl!