Pro nedočkavé zvědavce…

Poslední dobou, jak si možná mnozí všimli, jsem toho moc nenapsal. Výmluv bych mohl nashromáždit tisíce – od těch že píšu něco jiného až po tu nejpravdivější, že prostě v záplavě jiných důležitostí není čas psát. Výmluv si v životě užijete ještě dostatek, a tak je přeskočím. Protože přestat psát se mi nechce.

Říká se, že mezi knihami by měla být pauza maximálně rok , pak čtenáři zapomínají. Mě se to natáhlo už na dva roky. Všichni se mě ptají “a kdypak to dopíšeš?” A já odpovídám, že “nevím, až bude čas, ale snad brzo, už na tom pracuji.”
Ta poslední věta není výmysl. Skutečně na tom pracuji. A mám plán, že v průběhu jara bych chtěl korektury dodělat, vrátit knihu nakladateli a ideálně během letoška vyjít. Nebo během příštího roku.
Ale raděij nic neslibuji – sliboval jsem už několikrát a ne vždy se to povedlo. Takže slibuji jediné – dokud to půjde, budu na tom dělat!

Pro ty, kteří mne nesledují od pravěku, aby věděli, co se chystá (anebo to už zapomněli), tak ve výrobě je další Černý hvozd, další román, který s novými hrdiny a novým dějem navazuje na “Mrtví muži netančí”. Funguje zcela samostatně, “staré” postavy se tam jen mihnou jako vedlejší charaktery, takže snad ta velká pauza nebude vadit.

No, a protože se nemá spát o tom, co nepíšu, ale psát to, co se psát má, končím s tímto psaním a jdu psát. Jen jsem chtěl, abyste věděli, že ještě žiju ;-)